Blíží se statisticky nejstresovější část roku. V tomhle období se možná víc než jindy ocitáme pod drobnohledem okolí. Lidi mezi sebou porovnávají kolik už mají nakoupeno dárků, komu už visí jmelí a komu ne, kolikrát už jste byli s rodinkou bruslit nebo kolik už jste si stihli dát předvánočních svařáků. A vězte, že bude hůř.
Kdo nemá v tuto chvíli už dva týdny zkouknutou Lásku nebeskou, pravděpodobně vůbec netuší, kolik týdnů zbývá do Vánoc.
Kdo neměl na první neděli adventní, na sociálních sítích vyfocený věnec, tomu už z dáli zní andělské zvonění. A kdo o druhé neděli adventní nezadělal alespoň první těsto na cukroví, tomu nepomůžou už ani Kluci v Akci.
Téma stresu k předvánoční době patří, tedy ne že by to bylo dobře, ale zkrátka to tak je. My produkční máme stres celý rok. V různých škálách, které by se daly definovat jako počet nepříjemných lidí, se kterými musíme e‑mailovat, telefonovat nebo se nedejbože potkat osobně. Tento týden se mi podařilo obsáhnout celé spektrum.
Přestože se tedy vesele stresujeme celý rok, nehodí se srovnávat naše stresy s jinými. Nejde při nich totiž o život, i když si to v tu chvíli samozřejmě myslíme, a opovažte se nám nedat za pravdu!
Stresové situace potkávají každého a proto je tenhle článek pro všechny. Pro všechny, kteří si chtějí nejen před Vánoci trochu ulevit od svého stresu a potěšit se stresem někoho jiného. Protože, nalijme si čistého sedmého svařáku, tohle děláme všichni. A rádi.
Jelikož vám tento článek bohužel nenabídne návod jak stres zvládat, vyrovnat se s ním, umět ho ovládat nebo mu nedejbože předejít, dám vám alespoň pár tipů na vánoční dárky, které jistě potěší každou produkční.
Když jste ve stresu a myslíte si, že ho zvládáte, většinou to není pravda.
Když jste ve stresu, víte, že ho nezvládáte a netajíte se tím, pozná se to takhle:
Podezřele často se vás někdo opatrně ptá, jak se vám daří.
Podezřele často vám chce někdo z kolegů donést oběd.
Z ničeho nic se vám objevují na stole květiny nebo vzkazy s určením „Pro nejlepší produkční“.
Kolegové se s vámi na konci dne loučí větou: „Tak ahoj a odpočni si!“
Když vejdete do kuchyňky, ostatní zmlknou a snaží se pod různými záminkami odejít druhými dveřmi.
Když chcete jít na oběd, mají všichni krabičku nebo nikdo čirou náhodou nemá hlad (ani ten, co běžně hledá polední meníčka už od třičtvrtě na 10).
Jedním z neomylných pravidel je, že stresové situace se začnou dít právě ve chvíli, kdy se převléknete do společenských šatů, s tím že je před vámi už jen vernisáž, na které plánujete vypadat hezky a jen tak proplouvat prostorem.
Místo toho se ukáže, že je potřeba, aby někdo asap, během pěti minut dovalil z přízemí do 2. patra balíky novin, což je nezbytný doprovodný materiál k výstavě. Jako na potvoru není v horizontu pěti minut nikdo jiný k mání a tak musíte něco obětovat. Sebe a zpocené koláče.
Tip č. 1. šaty, na kterých nejsou vidět zpocené koláče
Obecně bych chtěla říct, že používat v komunikaci s produkční slova jako „asap“ a „urgent“ je asi jedna z nejhorších věcí, co můžete dělat.
Zaprvé: Vypadá to, jako bychom jindy ty věci snad řešily s 30 denní lhůtou.
Zadruhé: Všichni si tak nějak myslí, že ta jeho věc je potřeba vyřídit asap a urgent a tak je trochu problém si to prioritizovat.
Moje oblíbená stresová situace je, když za vámi přijde šéf s tím, že hned teď potřebuje vědět kolik stojí výroba banneru na budovu. To by samozřejmě nebyl problém, kdybyste zrovna neměla rozdělanou e‑mailovou odpověď na jiný urgentní problém, něco jako kolik je ve výstavě obrazů.
Částku za banner si nepamatujete z hlavy (což už je první bod dolů). Musíte si tedy otevřít excelovou tabulku s rozpočtem. Kdo z vás si už někdy takovou tabulku otevíral, ví, že to trvá. Trvá to dlouho a když vás zezadu propichuje šéfův pohled, trvá to nekonečně dlouho. A vaše body se stále odečítají. Zvláštní, že v tu chvíli nikoho nenapadne jediná historka nebo jen veselý výrok, který by mohl alespoň minimálně zlehčit situaci. Když mu tedy po 7 sekundách (které se ale zdáli jako 70 minut) odpovíte, už vás ani neposlouchá.
Tip č. 2. potítko
Když jsem ještě chodila do školy, dostala jsem důvěru jiné produkční, a stala se vedoucí divadelního zájezdu do Ostravy. Měla jsem za úkol doprovodit pět umělců na jedno festivalové představení. Byla jsem z toho docela nervózní, jelikož mi bylo asi třiadvacet a vedla jsem výpravu v čele s pány Prachařem a Dobrým. Každopádně jako produkční jsem měla fungovat jako určitá záruka, že všichni dorazí na správné místo a včas. V našich produkčních kruzích se totiž ví, že pokud byste vypravili umělce do Ostravy samotné, nikdy si nemůžete být jisti, že nedojedou třeba do Užhorodu. Nebo možná právě můžete.
Cílová stanice se blížila, adrenalin stoupal, a tak, když jsem viděla ceduli Ostrava, okamžitě jsem zavelela k výstupu. Bohužel se ukázalo, že nápis na ceduli ještě pokračoval a tak jsem s herci Národního divadla, stála na nástupišti v Ostravě-Svinově, asi 20 minut od nádraží, kde na nás čekal odvoz.
Tip č. 3. mapa Ostravy / světa
Nejen šéfové nebo umělci jsou příčinnou produkčních stresů. Občas nám dávají zabrat taky diváci nebo návštěvníci našich kulturních stánků.
Není výjimkou, že vám na festivalu cizí maminka vynadá za to, že její dítě nepochopilo představení o Červené Karkulce, nebo za to, že i když si děti zadarmo hrají v dětské herně, nedostanou ještě navrch čokoládovou minci. Ale na to už jsem si nějak zvykla.
Nedávno jsem ale musela řešit, že jedna návštěvnice a její asi sedmiletý syn, odmítali zaplatit vstup na program, jelikož přišli pozdě. Přišlo jim nehorázné, chtít po nich 90 korun, když program už 15 minut běží! Když ale chlapeček vytáhl malý švýcarský nožík a celkem rozhodným hlasem řekl, že to bude řešit násilím, zůstala jsem koukat.
Maminka se mi posléze omlouvala s tím, že má syn tak trochu divadelní talent.
Tip č. 4. kurz sebeobrany nebo rovnou neprůstřelná vesta
Tento týden jsem monitorovala své stresové situace a zde je jejich přehled:
Pondělí
Stále nemůžu sehnat kapesníčky s vánočním motivem. Proč mají výrobci pocit, že je teď aktuální obal s nápisem LOVE, vyskládaným z kamínků na pláži?
Úterý
Volal soused, že má na stropě mokrý flek, a že to asi teče od nás. Ukázalo se, že neteklo.
Středa
Tak změna, ukázalo se, že teklo. A stále teče. Až to budou kopat, asi budu na pár dní shánět gauč a sprchu.
Čtvrtek
Šli jsme s kolegy na oběd na vepřové na houbách, ale když jsme tam přišli, už ho měli škrtnuté.
Pátek
Musela jsem být 8 hodin v práci, ale neměla jsem moc co na práci. Někdy tohle nastavení nechápu.
Sobota
Ze soboty si na žádnou stresovou situaci nemůžu vzpomenout.
Neděle
Při vytváření vánoční výzdoby mi upadl dřevěný andělíček a polámaly se mu křídla.
Děsivě krylovské.
Potom všem, skutečně včera přišel pan instalatér, rozboural nám půlku koupelny, našel kapající trubku a pěkně nám tak daroval předvánoční díru do zdi. A já si uvědomila, že kvůli některým věcem prostě nemá smysl se stresovat. Když budu hodná, možná mi Ježíšek nadělí malý designový vysoušeč vlhkosti zdiva nebo velkou láhev uklidňujícího lektvaru, zvaného vaječňák.
2021-12-07, TT
