Vážení / Dear all / Hallo zusammen
Nikdy jsem nebyla lingvista. Bohužel. Přestože na každé dovolené snaživě mluvím jazykem té dané země, není zcela jasné, zdali mi někdo rozumí. Když jsem měla na výběr jestli budu maturovat z matematiky nebo cizího jazyka, jednoznačně jsem si vybrala matematiku. Jako Alenka v říši lineárních rovnic, sinusoid, konjunkcí, matic, exponenciálních funkcí nebo logaritmů (omlouvám se, pokud se teď někomu udělalo zle) jsem si totiž rázem připadala jako bych obstála v obojím. Jiní moji spolužáci bez rozmýšlení skočili po angličtině, což mi upřímně řečeno přišlo jako „číslo, které nelze vyjádřit jako podíl dvou celých čísel.“
Na střední jsem se dva roky učila taky německy. V paměti mi uvízl ale pouze rozhovor, díky kterému bych si uměla přisednout k někomu na volné místo u stolu a objednat si dva pomerančové džusy.
Možná vás překvapí, že jsem tuto schopnost zatím ve svém životě nevyužila.
Na DAMU jsme pak chodili na jakousi profesní angličtinu. Zní to dobře jen do doby, než mě po čtyřech odchozených letech uslyšíte profesní angličtinou mluvit. Naučila jsem se tam čtyři slova, která definují marketingový mix - neboli 4P a viděla Lásku nebeskou v originále.
Dle stupnice A1, A2, B1, B2, C1, C2 jsem s angličtinou na úrovni „z nějakého důvodu jsem se zatím vždycky nějak domluvila, ale ne vždy jsem si byla jistá na čem“.
Co se týká němčiny, byla má úroveň okomentovaná na závěrečné zkoušce po čtyřech semestrech slovy: „No je to teda hrozný, ale dám vám to a slíbíte mi, že už nikdy německy mluvit nebudete.“
Kolik umíš jazyků, tolikrát jsi produkční, nebo jak se to říká.
Při jednom natáčení jsem potkala herce z dánského seriálu Most. Procházel se osaměle po hale a byla to skvělá příležitost dát se s ním bez obav do řeči. Jenže než jsem si správně v hlavě zformulovala co mu říct a jak ho požádat o autogram, odcestoval na Nový Zéland.
Dál už to pravděpodobně nejde…
Když jsem si sama nad sebou chtěla sama pro sebe povzdechnout, říkávala jsem si: „Kéž bych uměla anglicky tak, jako umím řídit auto.“ Pak jsem ale jedno půjčené nabourala přesně nad parkovacími senzory a došlo mi, že tento povzdech musím trochu pozměnit. Teďka zní: „Kéž bych uměla anglicky a couvat.“
Od té doby, co připravujeme mezinárodní výstavy, nezbylo mi nic jiného, než se se svým strachem poprat a začít komunikovat v angličtině v podstatě na denní bázi. Je to teď samé Dear Paul, Dear Tim, Dear Zoe, Dear all, až je z toho člověk jelen.
Když domlouvám zahraniční výpůjčky v angličtině napsat e‑mail mi trvá asi tak třikrát déle, než kdybych ho psala česky. Musím si to všechno hrozně promýšlet a přemýšlet, aby něco neznělo jinak než to myslím, abych někoho neurazila nebo sebe neztrapnila.
Do toho mi teď George v každém e‑mailu (cca 3x denně) píše: „Dear Tereza, I hope you are well.“ Tahle řečnická fráze, mě už začala trochu štvát. Ve skutečnosti George totiž vůbec nezajímá jestli se mám dobře, spíš mě prudí, abych mu už konečně odepsala, přičemž já třeba zrovna odepisuju, ale nemůžu za to, že je Brit a napsat tři odstavce mu zabere 3 minuty a mně 3 hodiny!
Na závěr pak zase vybrat z těch všech Regards, Best regards, All the best, All best, Thank you in advance, Thanks!, You saved my life, Please do not hesitate to contact me, See you soon, Never write to me again a odeslat.
Že já se líp neučila jazyky, jsem v poslední době prohlásila snad víckrát, než kolikrát litovala Gábi Smolíková, že si nevzala Pištu Hufnágla.
Moje kolegyně Anna se nedávno snažila dovolat do jednoho muzea v Německu. Když to tam někdo vzal, začala na něj mluvit anglicky, ale ukázalo se, že ta paní uměla zřejmě jen německy, takže na sebe chvíli do telefonu mlčely a Anna pak řekla bye, protože si v tom stresu nevzpomněla ani na Auf Wiedersehen. A já to chápu. A jsem ráda, že se to jednou nemuselo stát mě. Ale taky jsem ráda, že já bych si na Auf Wiedersehen určitě vzpomněla i když mám mluvit německy zakázaný.
Když jsem si před pár lety řekla, že s tím něco udělám a takzvaně imprůvnu svou angličtinu, jela jsem na zahraniční pracovní stáž.
Do Maďarska.
Do Českého centra.
Takže vás asi nepřekvapí, že angličtinu jsem nezlepšila vůbec, maďarsky se naučila tři slova, ale napsala jsem zábavný článek o mojí stáži. V češtině. Ten potom vyšel v maďarském překladu mojí kolegyně Flory v novinách k výročí 25. let existence Českého centra.
No, ale o tom třeba příště.
Celé mé trápení s anglickou komunikací před pár dny korunovala Laurence ze Švýcarska. Ta mi v rámci dopisování o zpětném odvozu děl z výstavy napsala v jednom e‑mailu, že se hluboce omlouvá, jelikož si při opětovném čtení předchozí zprávy všimla chyby, která je „really badly placed..!“
Při mém pohledu níž, mi došlo co tím myslí.
Na místo klasického Dear Tereza, stálo totiž v oslovení předchozího e‑mailu: Dead Tereza.
Tak sincere condolences
Tereza
2022-11-15, TT
